Reportáž na European Metal Festival Alliance: Amenra na louce v Kortrijku vybudovala skutečný světelný chrám

European Metal Festival Alliance je sdružením 13 nezávislých metalových festivalů z celé Evropy, které spojily své síly při vytváření hudební platformy pro kapely a fanoušky, kteří zůstali v letošním roce bez open-air festivalů, píše se na stránkách mezinárodního pořadatelského kolektivu. Spolupráce českého Brutal Assaultu, anglického Bloodstocku, belgického Alcatrazu, německého Summer Breezu a dalších festivalů vedla k 35 exkluzivním vystoupením a bonusům ve formě rozhovorů, na které se člověk ve dnech 7. až 9. srpna mohl podívat z pohodlí svého domova.

Amenra zahrála v rámci European Metal Festival Alliance na místě, kde se obvykle pořádá Alcatraz festival / zdroj: Stefaan Temmerman
Amenra zahrála v rámci European Metal Festival Alliance na místě, kde se obvykle pořádá Alcatraz festival / zdroj: Stefaan Temmerman

Amenra rozezněla své nástroje pod přikrývkou magické noci na louce v belgickém Kortrijku, kde se obvykle koná zmíněný festival Alcatraz.

Zatímco většina účinkujících, které jsem měl možnost vidět, odehrála neprožité sety, na něž člověk hned další den zapomenul, jiní interpreti vám bohužel nedobrovolně uvízli v hlavě (parodie na buddhismus Cult of Fire). Upřímně, za tohle bych ty peníze nedal a raději vyhlížel okamžik, kdy některý z festivalů vystoupí z virtuálního světa do toho skutečného.

Chrám světla, budiž Slunce

Jsem ovšem rád, že jsem se ke zpětnému shlédnutí záznamu Amenry (viděl jsem jej třikrát) nechal zlákat. V prvé řadě je pro mě Amenra doslova náboženstvím, v řadě druhé jsem tak nějak s předstihem postřehl, že nemá jít jen tak o ledajaký koncert, ale o symbolickou demonstraci hluku a ticha, která nutila přemýšlet nad každým stavebním prvkem audio-vizuálního chrámu, jenž v Kortrijku skutečně na moment vyrostl.

Koncert Amenry byl plný symbolismu, jehož by nebylo možné sledovat jinak než z nebes / zdroj: Stefaan Temmerman
Koncert Amenry byl plný symbolismu, jehož by nebylo možné sledovat jinak než z nebes / zdroj: Stefaan Temmerman

Ticho protnuté táhlým efektem v úvodu Children of the Eye ještě rozpínalo už tak silné napětí. Dron, který nad kapelou přelétával, divákům umožnil pohled, který by, podobně jako u geoglyfů na planině Nazca, bez pohledu z nebes nebylo možné uskutečnit. Uprostřed placu plápolal ohnivý prstenec, v kruhu okolo něj byli rozestoupeni hudebníci, kteří udávali dojem slunečních paprsků. Zářivé reflektory pak umocňovaly pocit perfektně symetrického Slunce, které skromně žhnulo v noční tmě, zatímco na zemi hřměly bouřlivé riffy a vzduchem se nesl nepříčetný řev Colina. S každou skladbou (čtyři díla z poslední desky Mass VI) se plac měnil a uzpůsoboval konkrétní kompozici.

V Plus près de toi byl ohnivý střed skryt. Vnější, v řadách vrstvené reflektory vyobrazovaly kosmický výjev něčeho, co připomínalo nějakou temnou hvězdu nebo černou díru. Vzor opravdu pohlcoval, jako by si podmaňoval samotnou zemskou gravitaci. Zpoza obzoru se linula hustá mračna dýmu, která vnutila pocit příchozí bouře, pod níž duněla zemitá rytmika a hloubka kytar s výrazem odhodlání v Colinově tváři

Introvertní vybrnkávání a andělský zpěv i se svou tichostí dokázal rozechvět tělo, duši i zemský povrch. Solitary Reign vedla k tomu, že na place vyrostla světelná kaple, která tvořila nad hlavami umělců zastřešení. Tohle je hudba, která vzešla z propasti samoty, v temném a zaprášeném koutě lidské duše. Ticho i hluk zároveň. Závěrečná gradace, ze které byly vypuštěny doprovodné skřeky baskytaristy Levyho Seynaevea (Wiegedood), ještě působivostí překonala studiovou verzi.

Díky skvělému zvuku, který byl mohutný i ledově čistý, jsem si Colinův zpěv tak dlouho neužil jako právě zde.

Poslední hvězdná erupce

Při Solitary Reign se okolo kapely utvořil světelný chrám, pod jehož střechou Amenra prováděla svou mši / zdroj: Stefaan Temmerman
Při Solitary Reign se okolo kapely utvořil světelný chrám, pod jehož střechou Amenra prováděla svou mši / zdroj: Stefaan Temmerman

Diaken, jedenáct minut dlouhá kompozice, která uzavírá Mass VI, uzavírala i vystoupení v rámci European Metal Festival Alliance. Světelné vize, které virtuální návštěvníci festivalu měli možnost spatřit, se staly jedním celkem. Noční Slunce v Belgii procházelo posledními erupcemi mohutných kytar Mathieua J. Vandekerckhoveho (Syndrome, Skemer) a Lennarta Bossu (Oathbreaker). Reflektory vnitřní motiv obalovaly vnějším pláštěm, v určité chvíli dokonce agresivně problikávaly scénou jako roj komet. Bylo jasné, že jde o poslední explozi před vyhasnutím. Když erupce došla vrcholu, hvězda vyhasla a zanechala mě s pocitem, jako kdyby odešla část mě samotného.

Kromě precizního ozvučení musím pochválit i kameramany, jejichž střih byl dynamický a gradoval v absolutní symbióze s hudební produkcí. Zároveň byla v objektivech otisknuta duše jednotlivých muzikantů, jejichž oddané a emotivní výrazy ještě umocňovaly mražení v zádech. Tohle je to hluboké jádro, v němž byla Amenra odlišná od ostatních. Prožitá, opravdová a dotažená do detailů. 

Po zhruba půl hodině vystoupení byl zbylý čas věnován krátkému úryvku z dokumentu A Flood of Light, jehož autorem je přítel kapely, fotograf Bobby Cochran. Kdo Belgičany zná, asi mu několika minutový záznam nic nového nesdělil. Ti, kteří belgický hudební pojem neznají, se ale dozvěděli něco o tom, jaké ideologie stojí za vznikem tohoto post-metalového fenoménu a uměleckého sdružení Church of Ra.